DUOCACIB Brno 2.2.2013 + foto

Tak je to tady! Dneska vyrážíme na moji první výstavu. Panička už věci zabalila večer, takže ráno se jen chystáme. Vidím na ní, jak je nervózní. Venku je opět škaredě a prší. Večer mě ještě panička vykoupala a vyčesala, takže se musím snažit nezašpinit. Venku na nás čeká auto, tentokrát jedeme s Katkou Bradovou. Nahážeme věci dovnitř, já s paničkou nasedáme dopředu a vyráží se do Brna. Cesta se mi ale vůbec nelíbí, protože mě panička nutí sedět na zemi a nechce mě pustit na klín, fakt děs. 

Už před Brnem to začíná být zajímavé, všude jsou kolony aut a všichni si to míří na výstaviště. Trvá to ceklem dlouho, než se dostaneme na parkoviště. Vytáhneme všechny věci z auta a pomalu se přesouváme do haly. Teda ale jestli jsem si minule myslela, že na výstavě bylo hodně psů, tak dneska je to teprve síla! Dle výstavního katalogu je přihlášeno zhruba 4 a půl tisíce psů!

My se vystavujeme v kruhu číslo 13, takže omrkneme halu a zamíříme k oranžovému balonku s třináctkou. Hala už je plná, tak si hledáme místěčko, kam bychom se ještě vmáčkly. Panička má půjčené rozkládací křesílko, takže super, mám kde sedět :-)  Napřed si jdeme projít celou halu, během přecházení z jednoho konce na druhý na mě stihly zaútočit 2 čivavy, 1 westík, 3 bostonští teriéři a 1 podivný pes který neměl žádné chlupy - asi ňákej skin. :-/

Až na úplně opačné straně než jsme se usídlily my jsme konečně našly Olču, Lojzu a Mikyho. Mikymu se asi strašně líbí šampón, kterým mě panička umyla, protože ke mně pořád čichá a skáče po mně. Přidává se k nám Olinka a jdeme se podívat do vedlejšího pavilonu - tam se mi teda líbí podstatně víc, všude samé dobroty!

No a pak už jen čekáme a čekáme a čekáme. Je to nekonečné, přestává mě to bavit a taky vidím, jak začíná být panička nervózní. Kolem druhé hodiny se konečně dostávají na řadu fenky bulteriérů. Panička si povídá s mojí první paničkou Katkou, pak mě berou ven a pudrují mi klabáček a stříkají srst nějakým sprejem - prý abych se pěkně leskla.

No a pak už to jde celkem rychle. Volají naše číslo a tak s paničkou vstupujeme do kruhu. Pan rozhodčí vypadá sympaticky, ale nerozumím vůbec ničemu z toho, co říká. Později mi panička vysvětlila, že to bylo proto, že je Maďar a mluví jiným jazykem. V naší třidě jsme jen dvě. Ta druhá holka vypadá taky dobře, jen je menší než já. Párkrát tedy běžíme dokola, fakt se snažím a na paničku vůbec neskáču. Pak nás pan rozhodčí zastavil a musím ukázat postoj, i ten se mi myslím povedl. No a potom už jen mrkl na zuby a znovu jsme se proběhli dokola a ještě rovně tam a zpátky. Pak jen něco ukazuje rukama, postavil nás do jednoho rohu, ani já ani panička nevíme co se ještě bude dít a v tom už začínají všichni tleskat a naše soupeřka podává paničce ruku a gratuluje. Takže je to tady - já to vyhrála!!! Moje první výstava a vyhrála jsem hned první místo!!! Jsem šťastná, panička je taky šťastná, všichni známí nám gratulují a objímají se s paničkou a zkrátka všichni jsou strašně šťastní. Je to úžasný moment a navíc vidím, jak je na mě panička hrdá! Zvládla jsem to! Výsledek mé první výstavy je tedy V1 CAC.

Rychle si to namířím k našim věcem a těším se domů. Bohužel, spletla jsem se. Panička mi vysvětluje, že domů ještě nejedeme, že musím ještě počkat na svod. Ach jo, jsem už strašně unavená :-(  Takže další nekonečné čekání. Nakonec tedy jdeme na ten svod, trvá to hrozně dlouho, než se dostaneme na ředu. Panička se mě sice snaží rozveselovat, ale i na ní vidím, že už je unavená. Ještě že mi aspoň nechala to křesílko a můžu v klidu odpočívat. Konečně na nás přichází řada. U svodu mě posuzuje moje první panička Katka. Obhlíží si mě ze všech stran, dívá se na zuby, otevírá mi pusu, zase musíme běhat v kruhu i rovně tam a zpátky a celou dobu u toho něco zapisují do nějaké karty. Pak už si jen panička vyzvedává moje papíry a konečně balíme věci. Vyhlížím Katku a Archieho, se kterými jsme přijeli, ale ti už prý dávno jeli domů. Panička nechtěla, aby na nás museli tak dlouho čekat. Takže zpátky jedeme s Olinkou a Lojzou, jsou moc hodní že nás svezli s sebou a dokonce nás zavezli až rovnou domů do Podhoří. Jsem strašně unavená.

Doma se na mě vyřítí Argus, ale vůbec nemám náladu se s ním bavit. Rychle se vyčůrám a nejkratší cestou pádím nahoru do svého pelíšku. Jen zdálky slyším, jak panička říká paničkovi jak jsme dopadly, že jsem vyhrála a asi mu i ukazuje tu medaili co jsem dostala. To už ale nevidím a zavrtávám se do svého polštáře. Jsem opravdu moc unavá, byl to dlouhý den. Okamžitě usínám s pocitem dobře odvedené práce :-)